Vřes obecný je přirozeně rozšířen po celé Evropě, na východ zasahuje až do západní Sibiře a po Ural. Vřes vyžaduje vyloženě kyselou (pH 5,4-6,2) propustnou, písčitou chudší půdu a plné slunce. V polostínu a na vlhčím stanovišti rostliny méně kvetou a více trpí houbovými chorobami ( Botrytis, Glomerella atd.). Původní druh je velmi variabilní a díky intenzivnímu pěstování a selekci vznikla pestrá paleta kultivarů, které se liší barvou a typem květů, letním a zimním vybarvením listů, rychlostí růstu a růstovým habitem. Rostliny mohou být bujně rostoucí vzpřímené až široce rozložité, plazivé nebo zakrslé polštářovité. Hlavní období květu spadá na měsíce srpen a září, pestrolisté odrůdy dále zvyšují barevnost výsadby po celý rok.
Díky pestrému sortimentu odrůd najdou vřesy široké uplatnění v okrasných zahradách ve vřesovištních partiích, kde tvoří základ plošné výsadby. Dále jsou oblíbené pro osázení mobilních nádob, koryt a truhlíků v okolí teras, schodišť, vstupních branek, átrii atd.Vybrané plnokvěté odrůdy s dlouhými klasy květů se pěstují pro řezané květy nebo pro sušení květenství do suchých aranžmá. Sušené bylinné vrcholky s poupaty jsou cennou léčivou drogou, obsahují alkaloid arbutin, flavonoidy, třísloviny aj. – častá složka čajů při zánětech močových cest, mají potopudný a uklidňující účinek.
Rostliny na trvalém stanovišti vyžadují pravidelný řez na jaře, keříky zkracujeme o 1/3 až 1/2, aby docházelo k pravidelnému zmlazování výhonů a obnově keřů ze spodních partií. Jinak zůstávají starší rostliny vytáhlé a prořídlé a ztrácí dekorační hodnotu. Při silnějších holomrazech chráníme rostliny zastíněním chvojem nebo stínovací sítí proti zimnímu slunci.
