Erica cinerea Pallas

Původ: Původní druh pochází z Francie a přímořských oblastí západní Evropy, Anglie, Irsko, Holandsko, Španělsko, Itálie aj. Odrůda vznikla selekcí z odrůdy E.D. Eason v roce 1979 (Školky Litomyšl, J. Peňáz).

Vzhled: Hustě větvený, široce kulovitý až vzpřímený keřík. Listy výrazně temně zelené jehlicovité, uspořádané do pravidelných přeslenů po 3 jehličkách. Květy větší zvonkovité, světle fialové hlavní kvetení červenec až srpen, dokvétá až do září. Keř přirůstá ročně 4 až 7 cm, výška kolem 5. roku po výsadbě 20 až 30 cm.

Nároky: Půda lehčí, hlinitopísčitá až písčitá, nejlépe odlehčená rašelinou, kyselá až mírně kyselá reakce ( 4-6,5 pH ). Vyžaduje slunné a výhřevné stanoviště, potřebný je zimní přístin nebo zimní ochrana chvojem. Pro zapěstování pěkných kobercových výsadeb je potřebný pravidelný řez po odkvětu, rostliny zkracujeme o 1/3 až 1/2, vždy ale musí na výhonech zůstat alespoň část olistění. Při silném sestřihnutí do staršího dřeva rostliny nepravidelně obrůstají a mohou i uhynout. Po sestřižení doplníme kolem rostlin slabou vrstvu rašeliny nebo borové hrabanky.

Použití: Jednotlivě nebo ve skupinové výsadbě vhodně doplní menší skalky, atriové či terasové zahrádky. Řadová výsadba vynikne v nízkých obrubách záhonů a lemech vřesovištních rostlin. Ve větších skupinách je působivým doplňkem velkých vřesovišť a podrostového patra vyšších jehličnanů. Vysazujeme převážně do trojsponu na vzdálenost 30 až 40 cm.