Původ: Odrůda vznikla křížením druhů Erica carnea x Erica spiculifolia v Německu kolem roku 1998 ( K. Kramer). Původní druh E. spiculifolia je přirozeně rozšířen na kyselých půdách sub-alpinské zóny Balkánu a severního Turecka ve výškách 1200 až 2800 m.n.m.
Vzhled: Hustě větvený, široce polokulovitý až rozložitý keřík s polehavým habitem. Středně rostoucí. Listy sytě zelené s červeno-oranžovými vrcholy na jaře, jehlicovité, uspořádané do pravidelných přeslenů po 4 (až 5) jehličkách, výhony jsou jemné. Květy úzce zvonkovité, uspořádané do drobných klásků na vrcholu výhonu, jasně růžové, kvete velmi dlouho od června až do října. Keř přirůstá ročně 4 až 6 cm, výška kolem 5. roku po výsadbě 15 až 20 cm, šířka 30 až 45 cm.
Nároky: Půda lehčí, hlinitopísčitá, nejlépe odlehčená rašelinou, kyselá až slabě kyselá reakce ( 5-6,5 pH ). Vyžaduje slunné a výhřevné stanoviště, vhodný je zimní přístin nebo lehké překrytí chvojem. Při holomrazech namrzá při teplotách -18 až -20°C. Roste dobře i v polostínu, kvetení je ale méně bohaté. Pro zapěstování pěkných kobercových výsadeb je potřebný pravidelný řez po odkvětu, rostliny zkracujeme o 1/3 až 1/2, vždy ale musí na výhonech zůstat alespoň část olistění. Při silném sestřihnutí do staršího dřeva rostliny nepravidelně obrůstají a mohou i uhynout. Po sestřižení doplníme kolem rostlin slabou vrstvu rašeliny nebo borové hrabanky.
Použití: Jednotlivě nebo ve skupinové výsadbě vhodně doplní menší skalky, atriové či terasové zahrádky. Vhodný doplněk zeleně v nádobách a korytech. Řadová výsadba vynikne v nízkých obrubách záhonů a lemech vřesovištních rostlin. Ve větších skupinách je nezastupitelným prvkem velkých vřesovišť a podrostového patra vyšších jehličnanů. Vysazujeme převážně do trojsponu na vzdálenost 30 až 45 cm.