Sambucus nigra Laciniata Purpurea

Původ: Původní druh, který je rozšířen po celé Evropě, kromě severních oblastí Skandinávie, Finska a většiny Ruska. Na východ zasahuje jeho rozšíření až po Černé moře, Kavkaz. Lesní podrosty, paseky a světliny, podél komunikací, často u zdí a plotů. Především na vlhkých a živným půdách bohatých na dusík. Stříhanolistá forma objevena kolem roku 1650.

Vzhled: Keř až strom se vzpřímenými až obloukovitě prohnutými výhony, bohatě větvený s dlouhými vodorovnými oddenky v půdě. Borka je šedozelená až šedohnědá, nepravidelně rozbrázděná, mladé letorosty s početnými lenticelami. Listy jsou vstřícné, lichozpeřené, složené ze 3-7 vejčitých, hluboce stříhaných lístků ( 2- 3,5 cm ), při rašení sytě zelené, později tmavě červenofialové. Květenství je ploché 3-5 ramenný vrcholík, 10- 25 cm v průměru, složené z drobných bílých až narůžovělých květů (6- 9 mm ). Kvete od obvykle ve druhé polovině června. Plodem je kulovitá peckovice 5- 8 mm v průměru, po dozrání černo-fialové až černé. Roční přírůstek je 30- 50 cm a keř dorůstá ve 20 letech výšky 2- 3 m , na úrodných půdách dosahují starší keře výšky až 5 m .

Nároky:   Černý bez miluje vlhké humózní a hluboké, úrodné půdy s bohatou zásobou živin, především dusíku. Slunce až polostín.

Použití: Stříhanolistá forma bezu zaujme jemnou texturou olistění a výrazným kvetením. Vhodný doplněk venkovských zahrad, chalup či chat. Květy a plody jsou používané k přípravě čajů a nápojů, sušené květy, kořeny a kůra mají využití ve farmacii.