Berberis julianae

Původ: Druh dřišťálu přirozeně rozšířený ve střední Číně. Do Evropy byl dovezen kolem roku 1900.

Vzhled: Středně až bujně rostoucí, vystoupavě až vzpřímeně větvený stálezelený dřišťál. Listy neopadavé, dlouze obvejčité 4,5-8 cm dlouhé, výrazně trnitě zubaté, kožovité, sytě zelené, lesklé. Na rubu jsou listy světle zelené a slabě ojíněné. V paždí listů vyrůstají trojdílné výrazné trny, dlouhé 2-3,5 cm. Květy drobné, jasně žluté, vyrůstají ve svazcích po 8-12, doba kvetení je na přelomu května a června. Plody jsou dlouze oválné 7-10 mm, modročerné a silně ojíněné, dozrávají v září a říjnu. Tento druh dřišťálu má roční přírůstek 20-35 cm, ve 20. letech dorůstá výšky 2-3 m.

Nároky: Půda běžná propustná, vyžaduje spíše polostín, zimní slunce může poškodit v předjaří listy popálením, v tuhých zimách je v našich podmínkách spíše poloopadavý a při holomrazech je vhodné u mladých rostlin zakrytí chvojem nebo stínovací sítí. Listy jsou poškozovány mrazem pod -18 až 22°C, mrazuvzdornost ve dřevě je ovšem vysoká -25 až -28°C.

Použití: Jeden z nejodolnějších stálezelených dřišťálů vysazujeme nejčastěji do skupinových výsadeb, podrostových pater, předsadby kosterních stromů, kde potřebujeme neopadavou bariéru. Vhodný pro výsadbu volně rostoucích i stříhaných živých plotů, které jsou díky silnému otrnění prakticky neprostupné, vysazujeme v řadě na vzdálenost 50-60 cm.