Původ: Původní druh pochází z Číny z oblasti jihovýchodního Gansu, kde roste převážně na suchých slunných svazích. Do Evropy byl druh dovezen kolem roku 1915.
Vzhled: Vzpřímeně, později rozložitě rostoucí keř. Výhony jsou dlouhé, obloukovitě prohnuté až převislé. Listy jsou drobnější, úzce dlouze kopinaté, na rozdíl od B. davidi jsou střídavé, slabě chloupkaté, sivě zelené, na rubu bělavě zelené, plstnaté. Drobné trubkovité květy jsou uspořádány do malých svazků po 8-12, které vyrůstají z bočních pupenů na loňských výhonech. Obloukovitě převislé výhony pak vytváří v květu dojem až 80 cm dlouhých "hroznů". Květy jsou purpurově růžové, výrazně sladce vonné, jsou bohatým zdrojem nektaru. Kvete v první polovině června 8-12 dní. Keř roste bujně, roční přírůstek je 25-50 (70) cm, rostlina dosahuje 20. rok po výsadbě výšky 2,5 až 3,2 m. Starší keře mohou dorůstat výšky i kolem 4 m. Rostlina je mrazuvzdornější než odrůdy B. davidii.
Nároky: Půda běžná, výživná a propustná s dobrou drenáží, raději mírně sušší, stanoviště na plném slunci, nebo v polostínu, kde keře více vytahují do výšky a méně kvetou. Rostliny namrzají ve dřevě až při teplotách -22 až -25°C, jsou tak poměrně odolné, v našich zimách spíše trpí přemokřením půdy v zimních oblevách, které značně poškozuje kořeny. Rostliny pak následující rok pomalu regenerují. Proto je důležité vybírat stanoviště s dobrou drenáží, nejlépe ve svahu, aby voda během oblevy mohla hned odtékat. Na rozdíl od odrůd B. davidii se tento druh komule řeže pouze po odkvětu na přelomu června a července, protože nově narostlé výhony během léta jsou základem pro kvetení v dalším roce. Lze ji celkem dobře tvarovat i do živých plotů, pak ale keře kvetou mnohem méně.
Použití: Vysazujeme převážně do skupinových výsadeb, především do slunných svahů, kde vytvoří husté porosty, vhodná jako podsadba vyšších stromů a pro volně rostoucí, popřípadě tvarované živé ploty, rostliny vysazujeme do řady na vzdálenost 60-100 cm.