Původ: Cedr přirozeně rozšířený v severozápadní části Himálájí a dále v pohořích Afganistanu a Balúčistánu. Stromy rostou v nadmořských výškách 1800 až 3000 m, v Himálaji zasahují až do výšek kolem 4000 m. Stromy tvoří rozsáhlé lesy, buďto čisté porosty nebo smíšené společně s borovicí (Pinus griffithii) a smrkem (Picea smithiana). Odrůda vznikla v Německu jako výběr z výsevu importovaného osiva z oblasti Paktia v Afganistánu (Karl Fuchs, 1979).
Vzhled: Odrůda cedru s kopaktním kuželovitým růstem, boční větve jsou spíše vystoupavé. Jehlice, dlouhé 20-35 mm, tenké, výrazně sivě modré, starší jen sivě stříbené, neopadavé. Na dvou a víceletém dřevě vytváří stromy zkrácené výhony - brachyblasty, hustě pokryté svazky jehlic po 20-30, které jsou delší (až 45 mm) než jehlice na jednoletých bujnějších výhonech. Šišky jsou vejčité 7 až 10 cm velké, po dozrání se přímo na stromě rozpadají podobně jako u jedlí. Tento cedr roste středně bujně, roční přírůstek je 20-30 cm, stromy dorůstají kolem 20. roku výšky 4-5 m a šířky 2-2,5 m.
Nároky: Půda běžná, mírně vlhká, s dobrou drenáží. Ideální je závětrné a teplejší stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí a zimním stínem. Cedr himálajský je nejcitlivější k namrzání jehlic. Mladé stromy do 10 let jsou k namrzání citlivější, vyžadují ochranu před promrznutím kořenů - přihrneme suché listí nebo chvoj a koruny chráníme proti zimnímu slunci rohoží nebo stínovací sítí.
Použití: Nápadný, barevně výrazný strom s pomalejším růstem vhodný do středních a větších zahradních úprav, převážně jako solitéra nebo dominanta jehličnatých skupin. Vybíráme dobře chráněné stanoviště, nejlépe s přirozeným zimním stínem.