Původ: Zahradní kříženec druhů H. japonica x H. mollis. Pod označením H. intermedia se setkáme se skupinou odrůd, které vykazují přechodné znaky obou uvedených druhů, toto označení použil poprvé A. Rehder v roce 1945 (Arnold Arboretum). Velkokvětá odrůda původem z Holandska, semenáč odrůda Vesna pravděpodobně po opylení odrůdou Palida.
Vzhled: Opadavý keř ojediněle malý strom. Větve šikmo vystoupavé, větvení spíše řídké, starší keře mají větve až vodorovně uspořádané. Celkový tvar keře je široce polokulovitý, u starších keřů až deštníkovitý. Listy jsou střídavé, obvejčité s výraznou žilnatinou, podobné lísce obecné. Listy jsou sytě až sivě zelené, podzimní vybarvení velmi nápadné žluto-oranžové, postupně až oranžovo-červené. Květy jsou čtyř-četné, vyrůstají ve svazích po 2-6, kalich je vínově červený a korunní lístky úzké čárkovité, mírně zvlněné na bázi oranžové, k vrcholu postupně žluté, velmi dlouhé až 30 mm, sladce vonné. Kvetení je velmi bohaté, pravidelné a trvá až 2-3 týdny. Vlastní doba květu je závislá na průběhu zimního počasí, u nás kvete obvykle od února do března. Plodem je tvrdá dvoupouzdrá tobolka, dozrávají na přelomu září a října. Keř ročně přirůstá 20-40 cm, ve 20 letech dosahuje výšky 2,5-3 m.
Nároky: Půda hlubší živná, vlhčí a humózní mírně kyselá až kyselá. Na zásaditých půdách trpí rostliny chlorózou listů a špatně prospívají. Při výsadbě doplníme do jámy asi 1/3 objemu rašelinou pro odlehčení a okyselení půdy, přidat můžeme granulovaný nebo odleželý kravský hnůj. Vilíny vyžadují slunce až polostín a raději chráněné závětří. Květní pupeny namrzají při poklesu teploty pod -26 až -30°C, k namrzání staršího dřeva může dojít při poklesu pod -30 až -35°C. Netrpí okusem zvěří. Řez omezíme na minimum, pouze v prvních letech po výsadbě, abychom docílili pravidelného rozvětvení keře. U roubovaných rostlin je třeba pravidelně kontrolovat obrůstání podnože u země a odřezávat plané výmladky, pravokořenné rostliny množené řízkováním můžeme nechat růst bez omezení.
Použití: Vílíny jsou krásné jarní solitéry, vysazují se převážně jednotlivě do trávníkových ploch nebo jako dominanta záhonů. Pěkná je kombinace s podsadbou s jarními cibulovinami a čemeřicí. Pouze ve větších zahradních úpravách se používá také výsadba v rozvolněných skupinách, obvykle v kombinaci několika odrůd pro zvýšení jarního a podzimního barevného efektu. Květy vyžadují pro řádné vyniknutí tmavě zelenou kulisu nejlépe stálezelených jehličnanů nebo listnáčů.