Hedera helix

Původ: Původní druh roste v celé Evropě, východně zasahuje až po Kavkaz.

Vzhled: Středně rostoucí, stálezelená liána, k podkladu se přichycuje vzdušnými kořínky. Liánovité, dlouhé výhony, šedé, v mládí zelenavé, opatřené vzdušnými, hustými kořínky. Listy střídavě postavené, řapíkaté, celokrajné, laločnaté, proměnlivě velké, tmavozelené a lesklé - jsou hlavní okrasnou složkou. Květky drobné, oboupohlavé, zelenožluté, soustředěné v okolíky. Objevují se v září a v říjnu. Plody modročerné, bobulovité peckovice, 6-8 mm velké.

Nároky: Mrazuodolný druh. Vyžaduje vlhčí polostín, ale toleruje dobře stín i slunce; zimní slunce však často popálí listy. Nejlépe roste ve vlhčí, humózní, živné, písčitohlinité půdě. Zakořeněné rostliny snášejí i sucho. Dobře roste v městském a prašném prostředí. Netrpí okusem zvěří, chorobami či škůdci. Růst a tvar můžeme libovolně usměrňovat řezem.

Použití: Vhodný k pokrytí starých stromů (mladé by udusil), hrubých zdí a skal, plotů. Vysazujeme na vzdálenost 50 až 120 cm. Můžeme jej vysazovat i do truhlíků opatřených dřevěnými nebo železnými mřížkami a vytvořit tak přenosné živé stěny. Dále jej můžeme použít jako půdní kryt v hlubším stínu, sázíme asi 4-8 rostlin na m2. Tmavě zelené olistění výrazně kontrastuje se světlými a pestrolistými dřevinami, květinami, plastikami, kameny či budovami, čímž umocňujeme jejich efekt.