Původ: Keř pocházející z Číny, kde byl po staletí pěstován, podobně jako v Japonsku, proto není zcela jasné jeho přirozené rozšíření. Do Evropy byl dovezen koncem 16. století ze Středního Východu, z čehož vyplynulo jeho současné pojmenování "syriacus" neboli syrský.
Vzhled: Vzpřímeně rostoucí opadavý keř. Listy světle až sytě zelené, střídavé, vejčité až kosočtverečné, převážně trojlaločné. Květy jsou světle až jasně fialovomodré s větším tmavě vínovým středem a výraznější kresbou, široce zvonkovité, 7,5 až 10 cm velké. Kvete pozdě na letorostech od konce června do září. Roční přírůstek je 15 až 30 cm, výška kolem 20. roku po výsadbě 1,6 až 2,2 m.
Nároky: Běžná, živnější a spíše vlhčí půda, propustná nebo s drenáží, neutrální až mírně alkalická, plné slunce až mírný polostín. Ve stínu téměř nekvete a keř roste nepřirozeně. Stanoviště chráněné od severu až severovýchodu, výhřevná půda. V jílovitých půdách trpí dužnaté kořeny přemokřením a často zahnívají. Ibišek snáší dobře letní horký úpal, přísušek a podmáčení mu však nevyhovují. Keře je vhodné pravidelně prosvětlovat jarním řezem (březen - duben), chceme-li podpořit bohaté kvetení zkrátíme na jaře všechny loňské přírůstky na 1/3 délky, slabé výhony až na 1/5. Tímto silným řezem podpoříme bujný růst nových letorostů na kterých se v horní polovině vytvoří bohatá násada poupat. Po jarním řezu keře přihnojíme kompletním hnojivem typu Cererit , Hydrocomplex aj. v dávce 60 až 130 g na m2. Mrazuvzdornost je -20 až -24°C, v tuhých zimách je vhodné přikrytí spodní části rostlin. Namrznuté keře však snáší dobře zmlazovací řez do staršího dřeva. Stromkové tvary vysazujeme jen na skutečně chráněná a teplá stanoviště a korunku na zimu chráníme netkanou textilií podobně jako stromkové růže.
Použití: Velmi efektní keř, který vyniká svou pozdně letní dobou kvetení. Výrazně tak zpestřuje zahradu v druhé polovině léta. Keř vhodný pro zahrady i parky, vysazujeme solitérně, v kvetoucích skupinách i jako podrostové patro jen v mírném polostínu.