Larix decidua

Původ: Původní druh rozšířen napříč Evropu, především v horských oblastech Alp a Karpat. Vzhledem k širokému areálu výskytu se rozlišuje několik typů či podruhů, z nichž jako základní je uváděn typ alpský, který roste v Alpách v nadmořských výškách 900-2100 m, Vystupuje často až nad hranici smrku a může tvořit smíšené porosty s borovicí limbou (Pinus cembra). Na našem území je původní tzv. jesenický ekotyp, který je jistým přechodem mezi alpským horským typem a polským nížinným typem (var. polonica).

Vzhled:   Kůra na jednoletých výhonech je žlutavě šedá, jehlice světle zelené, měkké, 10-30 mm dlouhé. Šišky jsou menší velikosti. Roční přírůstek je 60-80 cm. V 10. letech může dosahovat 15-20 m. Starší stromy dosahují 30-50 m.

Nároky: Půda běžná bez větších nároků, nikoli však extrémně suchá. Velmi přizpůsobivý roste na půdách kyselých i alkalických. Miluje plné slunce, v polostínu řídne a ztrácí tvar. Plně mrazuvzdorný.

Použití: Strom oblíbený pro svůj rychlý růst. Dřevo se využívá pro výrobu nábytku, k obložení stěn. Vhodný spíše do větších zahrad. Snad každého zaujme jarní a raně letní "šťavnatá" zeleň mladých jehlic. Na podzim vybarvuje zlatožlutě.