Původ: Původní druh rozšířen napříč Evropu, především v horských oblastech Alp a Karpat. Vzhledem k širokému areálu výskytu se rozlišuje několik typů či podruhů, z nichž jako základní je uváděn typ alpský, který roste v Alpách v nadmořských výškách 900-2100 m, Vystupuje často až nad hranici smrku a může tvořit smíšené porosty s borovicí limbou (Pinus cembra). Na našem území je původní tzv. jesenický ekotyp, který je jistým přechodem mezi alpským horským typem a polským nížinným typem (var. polonica). Odrůda vznikla pravděpodobně kolem roku 1890.
Vzhled: Odrůda s výrazně převislými nebo plazivými větvemi, celkový tvar záleží na výšce roubování a následném tvarování rostliny. Nejčastěji se setkáme s rostlinami zavětvenými od země, které bez vyvazování a opory tvoří plazivý nebo převislý koberec. Druhá nejčastější forma jsou rostliny se zapěstovaným kmínkem a volně převisající korunou až k zemi. Kůra na jednoletých výhonech je žlutavě šedá, jehlice světle zelené, měkké, 10-30 mm dlouhé. Šišky nasazuje ojediněle. Roční přírůstek je 30-60 cm, velikost a tvar silně závisí na řezu a tvarování. Rostliny na kmínku jsou obvykle vysoké od 1,5 do 3 m a široké 1,5 až 2,5 m. Nízké plazivě rostoucí rostliny mohou vytvořit koberce o průměru 2-3 (4 ) m.
Nároky: Půda běžná bez větších nároků, nikoli však extrémně suchá. Velmi přizpůsobivý roste na půdách kyselých i alkalických. Miluje plné slunce, v polostínu řídne a ztrácí tvar. Plně mrazuvzdorný.
Použití: Převislý modřín je neuvěřitelně plastická rostlina s širokým použitím. Hojně je vysazován jako solitéra v trávnících, poblíž vodních ploch, teras a posezení. Nízké tvary lze použít při pravidelném řezu také ve skalkách, vřesovištích i předzahrádkách. Rostliny lze volně vyvazovat a tvarovat podobně jako popínavé rostliny, takže vytvoří krásné dlouhé převisy na trelážích, pergolách nebo plotech. Snad každého zaujme jarní a raně letní "šťavnatá" zeleň mladých jehlic v kombinaci s dlouhými, až na zem sahajícími, převisy.