Původ: Černohlávek je přirozeně rozšířen v Evropě, převažuje ve střední a východní Evropě. V České republice se roztroušeně nachází v teplých nížinách středních a severozápadních Čech a na střední a jižní Moravě. (Počty rostoucích rostlin černohlávku velkokvětého dlouhodobě klesají a proto byl „Červeným seznamem cévnatých rostlin z roku 2012“ zařazen mezi ohrožené druhy rostlin české flory.)
Vzhled: Černohlávek je 15 cm vysoký, v květu i více. Má přímou nebo vystoupavou lodyhu, která je nafialovělá, čtyřhranná se dvěma sblíženými žebry a je pouze ojediněle větvená a někdy chlupatá. Listy jsou vstřícné, dlouhé 3 až 8 cm a široké 2 až 4 cm, u spodu lodyhy jsou řapíkaté a nahoře až přisedlé. Listové čepele jsou vejčité až kopinaté, po obvodu někdy vroubkované, na konci mají krátkou špičku a jsou oboustranně řídce chlupaté. Nápadné pyskaté květy tmavě růžové barvy s vejčitými listeny vyrůstají po šesti až deseti v klásku. Vytvářejí tak hustý, vejčitý lichoklas 3 až 5 cm dlouhý, který vystupuje 4-6 cm nad nejvyšším párem listů. Vykvétají v červnu až srpnu a jsou hojně navštěvovány včelami a motýly. Plodem jsou čtyři tvrdky.
Nároky: Rostlina preferuje slunce a stanoviště s vápencovým podložím, kde je půda mírně vlhká. Na vyloženě suchých místech se černohlávku velkokvětému nedaří, vyrůstá velmi nízký a z vytrvalé rostliny se stává jednoletka nebo dvouletka.
Použití: Nízká trvalka nejde uplatnění ve většině výsadeb trvalkových záhonů, velmi nenáročný, roste i v chudších půdách a travnatých plochách. V okrasných zahradách využíván především pro barevný efekt květů. Používán i v lidovém léčitelství (srážlivost krve).