Původ: Vyskytuje se v oblasti Středomoří, kde tvořil součást dnes již většinou vykácených stálezelených lesů a v současnosti roste zejména v porostech středomořské vegetace nazývaných makchie. Přirozeně roste v nadmořských výškách 0 až 1400 metrů - jih Itálie, Francie, Španělsko, Portugalsko, západní Balkán a mírnější pás severní Afriky. Roste také na Kanárských ostrovech. Ve středoevropských podmínkách není zcela mrazuvzdorný (do -17 až -12 °C). Poprvé byl popsán v roce 1753. Často se zaměňuje se severoamerickým dubem cesmínolistým (Quercus ilicifolia). Ve Středomoří bývá dub cesmínovitý zaměňován s dubem kermesovým (Q. coccifera), jehož listy jsou tvarově podobné listům cesmíny ostrolisté (Ilex aquifolium).
Vzhled: Stálezelený strom, růst středně rychlý až bujný. Koruna je široká, okrouhlého tvaru. Kmen bývá krátký, obvykle kolem 1 m. Kůra hladká, tmavě šedá, odlupující se v drobných šupinách. Větve starých stromů jsou často převislé. Listy jsou tuhé, kožovité, proměnlivého tvaru, nejčastěji eliptické až úzce vejčité nebo vejčitě kopinaté někdy až téměř okrouhlé, 2-9 cm dlouhé, na vrcholu špičaté, celokrajné nebo více či méně oddáleně zubaté. Vyzrálé listy jsou svrchu tmavě zelené a lesklé, na rubu bělavě plstnaté. Listy vytrvávají na stromě až 2 roky. Květenství se objevují v časném létě a jsou 4 až 7 cm dlouhá. Žaludydozrávají již prvním rokem, jsou jednotlivé nebo až po třech, téměř kulaté, 15 až 30 mm dlouhé, asi do poloviny kryté pohárkem. Dorůstající obvykle výšky okolo 10-15 metrů, šířky 6-8 m. V mládí roste rychleji.
Nároky: Vyžaduje propustné vlhčí až mírně suché úrodnější hlinité půdy, slabě kyselé až neutrální. Toleruje vápník ale nevyžaduje. Vyžaduje více chráněné, teplejší a slunné stanoviště ideálně v kombinaci se zimním přístěnem.
Použití: Jeden z málá stálezelených dubů vhodných pro podmínky střední Evropy, zajímavý doplněk větších zahradních a parkových úprav, chráněných átrií či nádvoří.