Původ: Rozšířen prakticky po celé Evropě, na severu zasahuje až do Norska, východní hranice rozšíření zasahuje až po Ural a Kavkaz. Na jihu zasahuje severní polovinu Pyrenejského poloostrova, chybí na Sicílii, v Řecku a Turecku. U nás má přirozený výskyt v teplejších oblastech, především v nížinných lužních lesích a pahorkatých doubravách, kde může vystupovat až do výšky 550 m n.m., vysazován až do výšky 800 m n.m. Většina ploch přirozeného výskytu přeměna na ornou půdu.
Vzhled: Statný strom s mohutnou nepravidelně rozložitou korunu, větve starých stromů jsou malebně křivolaké. Eliptické až obvejčité listy, 8-15 cm dlouhé a 7,5 cm široké, s 5-6 nepravidelnými laloky na každé straně, na líci tmavozelené, opadavé. Kůra je světle šedá a zbrázděná. Samčí květy v převislých, žlutozelených latách, samičí nenápadné, rostou odděleně na téže rostlině na konci jara. Až 4 cm dlouhé žaludy jsou z jedné třetiny ponořené do číšky. Roční přírůstek je 35 až 60 cm, strom dosahuje v 10 letech výšky 4-5 m; v 50 letech výšky 12 - 16 m, dospělé stromy mohou dosáhnout stáří přes 400 let a výšky až 40 m.
Nároky: Vyžaduje půdy výživné, čerstvé, těžší a humózní, mírně vlhké až mokré, snáší zaplavování. Toleruje však i půdy méně živné, sušší, snáší utuženou půdu, je však citlivý na klesání hladiny spodní vody.
Použití: Pro naše území kosterní dřevina nížin a pahorkatin, základ listnatých lesů. V současnosti jeho rozšíření silně potlačeno vlivem zemědělství a lesnictví - nahrazení rychleji rostoucími kulturami převážně jehličnanů. V posledních desetiletích snaha po obnově přirozené skladby porostů. Vhodný do všech typů větších zahradních a krajinářských úprav. V nižších polohách může být kosterní dřevinou, vysazujeme do rozvolněných skupin, pro vytvoření kulis, do rozptýlené zeleně a jako doprovodnou zeleň u komunikací. Nepostradatelný při rekonstrukcích zámeckých parků, při úpravách památných míst atd.