Původ: zahradní kříženec vyšlechtěn v roce 1965 (Delbard, Francie).
Vzhled: Sadová růže dorůstající výšky 1,5 -2 m, s oporou i více. Květ téměř bílý, s pastelově lososovým středem, velký až 13 cm v průměru. V létě remontuje. Slabě až středně vonný květ, ušlechtilý tvar poupěte.
Nároky: Běžná zahradní půda, středně těžká, nejlépe hlitopísčitá až hlinitá živná. Těžké, jílovité půdy vylehčíme přidáním kvalitního kompostu a písku. Milují plné slunce, nikoli však úpal, kde květy příliš rychle odkvétají a v extrémním případě jsou popáleny od slunce. Ve stínu nekvetou. Na podzim růže chráníme přihrnutím země kolem keřů do výšky 20-30 cm, obvykle koncem října až začátkem listopadu. Výhony na opoře stíníme proti zimnímu slunci chvojem nebo stínovací sítí. Na jaře, na přelomu března a dubna provedeme udržovací řez: Nejdříve odstraníme všechny slabé a poškozené výhony, pak zmladíme u země nejstarší 3-4-leté výhony, takže odstraníme asi polovinu objemu rostliny. Nové bujné loňské výhony jen slabě zakrátíme a vyvážeme do požadovaného prostoru, aby následně co nejvíce porostly co největší plochu konstrukce. Na závěr prosvětlíme zbývají části keře, kde zůstaly výhony příliš propletené a v létě by se navzájem příliš stínily.
Použití: Pnoucí růže vysazujeme v těsné blízkosti vhodných opor - treláží, pergol, vodících drátů či sloupů. Vždy je třeba počítat s dostatečným prostorem, neboť pnoucí růže jsou dosti bujné a výhony často trčí volně do prostoru. Vždy je dobré dbát, aby byly barvy sladěné s okolím - barvou domu, plotu, okolních rostlin atd. Odrůdy s tmavým květem vyniknou na světlém pozadí a naopak. Rostliny vysazuje vždy po jedné, pokud osazuje delší pergolu či treláž vysazujeme rostliny na vzdálenost 2,5 až 4 m v řadě. Bujné odrůdy jsou schopné vytvořit během jedné vegetace výhony dlouhé 2,5- 3 m.
