Původ: Vyšlechtěna na Slovensku v Bojnicích, po roce 1960.
Vzhled: Bujný, hustý keř, patřící do skupiny sadových růží. Roste středně rychle až rychle. Dorůstá 2 m výšky a šířky 1,6-2,2 m. Listy jsou zpeřené, zelené, svraskalé a lesklé na lícové straně, sivě modrozelené na rubu, mají 5 - 9 lístků. Někdy na podzim zbarvují do žluta až oranžovo-červena. Větvičky jsou poseté drobnými trny. Květy středně velké (5-8 cm v průměru), jednoduché, purpurově růžové barvy, výjimečně s vyběleným středem a s množstvím sytě žlutých tyčinek, silně vonné. Kvete velmi dlouho, již od května a poté celé léto. Po odkvětu (srpen, září) dozrávají mohutné dužnaté šípky oranžově červené až šarlatové barvy.
Nároky: Běžná zahradní půda, středně těžká, nejlépe hlitopísčitá až hlinitá živná, ale dobře poroste i v písčité půdě. Těžké, jílovité půdy vylehčíme přidáním kvalitního kompostu a písku, nemá ráda přemokření a nepropustnou, vápenatou zem. Miluje slunce. Lze ji na jaře před rašením tvarovat řezem. Keř se může rozrůstat podzemními výhony. Plně mrazuvzdorná. Odolnost proti většině růžových chorob.
Použití: Často se používá ke spevňování svahů, lze z ní vytvořit zajímavý živý plot. Zcela nenáročná rostlina, která se hodí jak do přírodních partií, tak velmi pěkně doplní kompozice dalších zahradních, či parkových úprav.
Šípky jsou bohaté na vitamin C. Musí se před použitím rozloupnout a oddělit střed se semeny obsahující drobné pichlavé glochidy. Pojídá se pouze dužnina. Dělá se z nich výborná marmeláda, sirup. Ocet z růže se dříve používal jako lék proti bolestem hlavy, listy fungují jako mírné projímadlo a růžový olej je vysoce antiseptický, dělají se z něho parfémy. Okvětní plátky a šípky se pro svou barvu a vůni používají do potpouri směsí, ale dají se i přímo jíst.