Sambucus nigra Laciniata

Původ: Původní druh, který je rozšířen po celé Evropě, kromě severních oblastí Skandinávie, Finska a většiny Ruska. Na východ zasahuje jeho rozšíření až po Černé moře, Kavkaz. Lesní podrosty, paseky a světliny, podél komunikací, často u zdí a plotů. Především na vlhkých a živným půdách bohatých na dusík. Stříhanolistá forma objevena kolem roku 1650.

Vzhled: Keř až strom se vzpřímenými až obloukovitě prohnutými výhony, bohatě větvený s dlouhými vodorovnými oddenky v půdě. Borka je šedozelená až šedohnědá, nepravidelně rozbrázděná, mladé letorosty s početnými lenticelami. Listy jsou vstřícné, lichozpeřené, složené ze 3-7 vejčitých, hluboce stříhaných lístků ( 2-3,5 cm), jasně, později sytě zelené. Květenství je ploché 3-5 ramenný vrcholík, 10-25 cm v průměru, složené z drobných bílých až krémově nažloutlých květů (6-9 mm). Kvete od obvykle ve druhé polovině června. Plodem je kulovitá peckovice 5-8 mm v průměru, po dozrání černo-fialové až černé. Roční přírůstek je 30-50 cm a keř dorůstá ve 20 letech výšky 2-3 m,  na úrodných půdách dosahují starší keře výšky až 5 m.

Nároky:  Černý bez miluje vlhké humózní a hluboké, úrodné půdy s bohatou zásobou živin, především dusíku. Slunce až polostín.

Použití: Stříhanolistá forma bezu zaujme jemnou texturou olistění a výrazným kvetením. Vhodný doplněk venkovských zahrad, chalup či chat. Květy a plody jsou používané k přípravě čajů a nápojů, sušené květy, kořeny a kůra mají využití ve farmacii.