Původ: Tis roste roztroušeně téměř po celé Evropě a dále zasahuje až po Přední Asii. V jižních oblastech svého rozšíření roste převážně v horách, v severních oblastech v nížinách. Ve střední a východní Evropě roste ve společenství jehličnatých a smíšených lesů, převážně jako podrostová dřevina v polostínu vyšších stromů. Odrůda s výrazně zkrácenými jehlicemi vznikla v Anglii kolem roku 1885.
Vzhled: Pomalu rostoucí keř se rozkladitými až mírně vystoupavými větvemi, celkově široce kulovitý. Jehlice jsou měkké, ploché, slabě lesklé, velmi krátké 5-10 mm dlouhé a 2-4 mm široké. Mladé výhony jsou jasně žluté, později mají jehlice jen žlutý lem a dvouleté jsou již téměř celé zelené. Samičí rostlina, plody dozrávají v září až říjnu a obsahují jedno semeno obalené červeným rosolovitým arilem - míškem. Celá rostlina tisu obsahuje alkaloidy taxanové deriváty a je jedovatá, pouze červený sladký míšek je jedlý a děti jej často pojídají. Semínka se mohou vyplivnout nebo polknout ale neměla by se kousat. Plody s oblibou pojídá řada ptáků, kteří zajišťují následně rozmnožování a šíření tisu. Roční přírůstek je 5-10 cm, keř dosahuje ve 20. letech výšky 1,2-1,5 m a šířky 1,4-1,6 m. Odrůda se množí řízkováním nebo roubováním.
Nároky: Tis upřednostňuje stinné až polostinné stanoviště. Na slunci roste dobře, pokud má v létě dostatek vláhy a v zimně zastínění od okolních stromů nebo budov. Na půdu není náročný, postačuje běžná půda i horší kvality, musí být však neutrální až zásaditá. Na kyselých půdách roste špatně a velmi pomalu. Toleruje prašné a smokové prostředí, nesnáší zasolení půdy. Tis má výjimečnou zmlazovací schopnost a jako jeden z mála jehličnanů snáší jak pravidelný, tak jednorázový a silný řez.
Použití: Přirozeně se tis používá v zahuštěných nebo rozvolněných skupinách jako podrostové patro pod většími stromy jak v zahradách, tak v parcích. Pestrá odrůda může vyniknout jako solitéra nebo ve skupinové výsadbě. Vhodná pro nízké tvarované ploty, do skalek, terasových a atriových zahrad.