Původ: Tis roste roztroušeně téměř po celé Evropě a dále zasahuje až po Přední Asii. V jižních oblastech svého rozšíření roste převážně v horách, v severních oblastech v nížinách. Ve střední a východní Evropě roste ve společenství jehličnatých a smíšených lesů, převážně jako podrostová dřevina v polostínu vyšších stromů.
Vzhled: Středně rostoucí odrůda tisu se s výrazně vzpřímeným růstem. Celkový tvar koruny je úzce válcovitý až sloupovitý. Jehlice jsou měkké, ploché, slabě lesklé, 20-30 mm dlouhé a 2-3 mm široké, sytě až tmavě zelené. Samičí rostlina, plody dozrávají v září až říjnu a obsahují jedno semeno obalené červeným rosolovitým arilem - míškem. Celá rostlina tisu obsahuje alkaloidy taxanové deriváty a je jedovatá, pouze červený sladký míšek je jedlý a děti jej často pojídají. Semínka se mohou vyplivnout nebo polknout ale neměla by se kousat. Plody s oblibou pojídá řada ptáků, kteří zajišťují následně rozmnožování a šíření tisu. Roční přírůstek je 10-15 cm, keř dosahuje ve 20. letech výšky 2 a šířky 0,3-0,5 m. Odrůda se množí převážně řízkováním.
Nároky: Tis upřednostňuje stinné až polostinné stanoviště. Na slunci roste dobře, pokud má v létě dostatek vláhy a v zimně zastínění od okolních stromů nebo budov. Na půdu není náročný, postačuje běžná půda i horší kvality, musí být však neutrální až zásaditá. Na kyselých půdách roste špatně a velmi pomalu. Toleruje prašné a smogové prostředí, nesnáší zasolení půdy. Tis má výjimečnou zmlazovací schopnost a jako jeden z mála jehličnanů snáší jak pravidelný, tak jednorázový a silný řez.
Použití: Přirozeně se tis používá v zahuštěných nebo rozvolněných skupinách jako podrostové patro pod většími stromy jak v zahradách, tak v parcích. Vzpřímeně rostoucí odrůda tisu vhodná pro výsadbu živých plotů. Vysazujeme na vzdálenost 50-60 cm v řadě.