Původ: Tis roste roztroušeně téměř po celé Evropě a dále zasahuje až po Přední Asii. V jižních oblastech svého rozšíření roste převážně v horách, v severních oblastech v nížinách. Ve střední a východní Evropě roste ve společenství jehličnatých a smíšených lesů, převážně jako podrostová dřevina v polostínu vyšších stromů. Kříženec T. baccata x T. cuspidata, selekce D.Hill Nursery USA 1914
Vzhled: Pomalu až středně rostoucí keř se silně vystoupavými až vzpřímenými větvemi, které jsou jemně a bohatě větvené; celkově široce kuželovitý. Jehlice jsou měkké, ploché, lesklé, 15-25 mm dlouhé a 2-3 mm široké, světle zelené. Samičí rostlina, plody dozrávají v září až říjnu a obsahují jedno semeno obalené červeným rosolovitým arilem - míškem. Celá rostlina tisu obsahuje alkaloidy taxanové deriváty a je jedovatá, pouze červený sladký míšek je jedlý a děti jej často pojídají. Semínka se mohou vyplivnout nebo polknout ale neměla by se kousat. Plody s oblibou pojídá řada ptáků, kteří zajišťují následně rozmnožování a šíření tisu. Roční přírůstek je 10-20 cm, keř dosahuje ve 20. letech výšky 2,5-3 m a šířky 1 - 1,4 m. Odrůda se množí převážně řízkováním.
Nároky: Tis upřednostňuje stinné až polostinné stanoviště. Na slunci roste dobře, pokud má v létě dostatek vláhy a v zimně zastínění od okolních stromů nebo budov. Na půdu není náročný, postačuje běžná půda i horší kvality, musí být však neutrální až zásaditá. Na kyselých půdách roste špatně a velmi pomalu. Toleruje prašné a smokové prostředí, nesnáší zasolení půdy. Tis má výjimečnou zmlazovací schopnost a jako jeden z mála jehličnanů snáší jak pravidelný, tak jednorázový a silný řez.
Použití: Přirozeně se tis používá v zahuštěných nebo rozvolněných skupinách jako podrostové patro pod většími stromy jak v zahradách, tak v parcích. Vzpříměně rostoucí odrůda tisu, jedna z nejhustších vhodná pro výsadbu živých plotů. Vysazujeme na vzdálenost 50-60 cm v řadě.