Thuja orientalis Aurea Nana

Původ: Druh rozšířen v severní a západní Číně, Mandžusku a Koreji. V Číně a Japonsku je již po staletí pěstován v kultuře. V Evropě je pěstován od roku 1753. Zakrslá odrůda, pravděpodobně z Anglie (kolem roku 1880 ?).

Vzhled: Pomalu rostoucí až zakrslá tůje, s atraktivním vejčitým tvarem a hustým větvením. Větévky jsou pravidelně větvené v jedné rovině, hustě souběžně svisle srovnané, takže vytváří působivou "žebernatou" strukturu keře. Mladé výhony při rašení intenzivně vybarvují do žluté až oranžově-žluté barvy. V létě vybarvení přechází do zeleno-žlutých odstínů a v zimě přechází do oranžově hnědavých tónů. Roční přírůstek je 4-8 cm, rostlina dosahuje 20. rok výšky 80-120 cm a šířky 50-70 cm.

Nároky: Půda kvalitní, raději lehčí, propustná, slabě kyselá až alkalická. Příliš kyselé půdy upravíme mletým vápencem, vyžaduje dostatek světla, při delším zastínění roste za světlem a naklání se. Východní tůje je více odolná k přísušku, ale je citlivější k mrazivému větru, který obvykle poškozuje konce větévek. Proto vybíráme stanoviště více chráněné v závětří.

Použití: Oblíbená a barevně atraktivní odrůda tůje vhodná do malých i větších zahrad, předzahrádek, pěkná ve skalkách, v okolí posezení, altánů a atrií. Při dobrém zazimování je možné i pěstování v nádobách na terasách a balkonech. Rostliny chráníme proti omrznutí textilií nebo rohoží a pečlivě izolujeme nádobu, aby nedocházelo k promrzání kořenů.