Tilia cordata

Původ: Rozšířena téměř po celé Evropě, mimo nejsevernější a nejjižnější oblasti. Hranice jsou přibližně dány 63° severní šířky na severu a 40°severní šířky na jihu. U nás roste přirozeně v teplejších oblastech nížin a pahorkatin a vystupuje maximálně do výšky 800-900 m n.m. Je významnou součástí porostů dubohabřin, lužních lesů, suťových a stinných roklinových lesů. Rozsah výskytu je v posledních 200-300 letech silně potlačen přeměnou lesů na ornou půdu a zbývajících lesů na převážně jehličnaté monokultury.

Vzhled: Strom s vejčitou, hustou korunou. Listy okrouhle srdčité, zubaté, 4-8 cm velké, na líci tmavě zelené, na rubu šedozelené, lysé kromě chomáčků rezavých chloupků v paždí listových žilek; na podzim žluté, opadavé. Květy typicky vonné, 1-1,5 cm široké, světle žluté, vyrůstají po 4-10 se zeleným palistem. Kvete od konce června do poloviny července. Plody obvejčitě kulovité, slabě žebernaté nažky, které lze v prstech rozmáčknout. Roční přírůstek je 30 až 60 cm, strom dosahuje v 10 letech výšky 4-5 m; v 50 letech výšky 10 - 14 m, dospělé stromy mohou dosáhnout stáří 500-700 let a výšky až 30 m.

Nároky: Vyžaduje půdy výživné, běžné raději mírně zásadité, mírně suché až vlhčí. Citlivá k utužení a zasolení půdy. Stanoviště slunné, snáší ovšem dobře i polostín, zvláště v mládí. Hůře snáší prašné a znečištěné prostředí ve městech.

Použití: Pro naše území významná dřevina nížin a pahorkatin, součást listnatých lesů. Strom vhodný do všech typů větších zahradních a krajinářských úprav. V nižších polohách může být kosterní dřevinou, vysazujeme solitérně, do rozvolněných skupin, pro vytvoření kulis, do rozptýlené zeleně a jako doprovodnou zeleň u komunikací. Nepostradatelný při rekonstrukcích zámeckých parků, při úpravách památných míst atd. Pro vyloženě městské aglomerace je vhodnější druh Tilia tomentosa - lípa stříbrná, která více snáší sucho, prašnost a imisní zatížení.