Původ: Rozšířena přirozeně v západní, střední a jihovýchodní Evropě. Na sever zasahuje až do Dánska, na východ až k Ukrajině. U nás je významnou součástí porostů lipových a klenových bučin, suťových a stinných roklinových lesů. V lužních lesích ojedinělá. Rozsah výskytu je v posledních 200-300 letech silně potlačen přeměnou lesů na ornou půdu a zbývajících lesů na převážně jehličnaté monokultury.
Vzhled: Středně až bujně rostoucí strom s vejčitou až široce vejčitou korunou. Listy srdčité, někdy mělce laločnaté, 7-12 cm velké, na líci matně zelené, na rubu téměř po celé ploše odstále pýřité, v paždí žilek chomáčky světle žlutých na podzim až okrových chlupů. Na podzim vybarvují žlutě, opadavé. Květy typicky vonné, 1,2-2 cm široké, světle žluté, vyrůstají převislém květenství po 3-5 se zeleným palistem. Kvete od poloviny června do začátku července. Plody široce vejčité až kulovité, výrazně žebernaté nažky pevné, které nelze v prstech rozmáčknout. Roční přírůstek je 35 až 60 cm, strom dosahuje v 10 letech výšky 4-6 m; v 50 letech výšky 12 - 16 m, dospělé stromy mohou dosáhnout stáří 500-700 let a výšky až 40 m.
Nároky: Vyžaduje půdy výživné, bohaté a humózní spíše slabě zásadité, mírně vlhčí až vlhké. Citlivá k utužení a zasolení půdy. Stanoviště slunné, snáší ovšem dobře i polostín, zvláště v mládí. Vyžaduje vlhčí mikroklima, špatně snáší prašné a znečištěné prostředí ve městech.
Použití: Pro naše území významná dřevina nížin a pahorkatin, součást listnatých lesů. Strom vhodný do všech typů větších zahradních a krajinářských úprav. V nižších polohách může být kosterní dřevinou, vysazujeme solitérně, do rozvolněných skupin, pro vytvoření kulis, do rozptýlené zeleně a jako doprovodnou zeleň u komunikací. Nepostradatelný při rekonstrukcích zámeckých parků, při úpravách památných míst atd. Pro vyloženě městské aglomerace je vhodnější druh Tilia tomentosa - lípa stříbrná, která více snáší sucho, prašnost a imisní zatížení.