Viburnum x burkwoodii

Původ: Kříženec druhů V. carlesii x V. utile, původní křížení bylo provedeno kolem roku 1924 v Anglii (Burkwood a Skipwith). Následně byla provedna řada dalších zpětných křížení a dalších mezidruhových kombinací, z kterých vzešlo mnoho zajímavých genotypů rostlin. V Evropě i v severní Americe se tak setkáváme s řadou různých klonů a kultivarů, jejichž přesný původ není zcela jasný.

Vzhled: Polostálezelený až stálezelený, široce kulovitý keř, letorosty tenké, odstávající až mírně převislé, plstnaté. Listy jsou eliptické, 3-8 cm dlouhé, tmavě zelené, lesklé; na rubu plstnaté. Listy v mírných zimách neopadávají, naopak při poklesu teplot pod -15°C opadává 90% listů. Poupata jsou růžová, květy bílé, v 5-8 cm širokých květenstvích. Vykvétají postupně od poloviny dubna do začátku května a zaujmou výraznou vůní. Roční přírůstek je 15 až 30 cm, keř dosahuje v 10 letech výšky 1,6-1,8 m; v 25 letech výšky 2,5-3,0 m.

Nároky: Půda vlhčí humózní, mírně kyselá až zásaditá. Slunce až polostín, toleruje i silnější zastínění, keře jsou pak ale méně husté. Mrazuvzdornost ve dřevě je -20 až 24°C.

Použití: Uplatnění najde jak v zahradách tak v parkových úpravách. Vysazujeme solitérně, skupinově i do kvetoucích volně rostoucích živých plotů. Důležitý keř pro podrostové patro ve větších kompozicích kde i v našich podmínkách vytváří stálezelenou kulisu.