Picea omorika Nana

Původ: Druh pochází z jižní Evropy, kde byl objeven až v roce 1875 na několika malých lokalitách východně a jihovýchodně od Sarajeva. Roste výhradně na vápencích ve výškách 800 až 1600 m n.m. Omorika je patrně zbytkem třetihorní evropské květeny, který se zachoval na Balkáně. V třetihorách je zdokumentován výskyt např. v oblasti Krušných hor a Lüneburgu. Odrůda vznikla kolem roku 1930 v Holandsku.

Vzhled: Pomalu rostoucí smrk s kuželovitou korunou, větve jsou zkrácené a hustěji větvené. Mladé rostliny rostou zpočátku keřovitě, hlavní terminál vytváří 4-6. rok. Jehlice jsou 8-18 mm dlouhé, ploché, na líci leklé a tmavě zelené, na rubu dva bílé pruhy. Plodí jen omezeně. Roční přírůstek je 5-10 (15) cm, rostlina dosahuje ve 20. roku výšky 2-2,5 m a šířky 1-1,5 m.

Nároky: Půda běžná, propustná, neutrální až zásaditá, vlhčí. Vyžaduje dostatek slunce, nikoli však vysychavý úpal. Nejkrásnější rostliny najdeme na stanovištích s vlhčím mikroklimatem s plným osluněním. Místa se silným úpalem a suchým vzduchem snižují vitalitu a hustotu rostlin. Plně mrazuvzdorný smrk, tolerantní k prašnému městskému prostředí.

Použití: Odrůda smrku vhodná pro solitérní i skupinovou výsadbu do malých i větších zahrad a parkových úprav. Vhodná také do předzahrádek a vstupních partií, kde může sloužit jako venkovní "vánoční" stromek. Roste pravidelně a v horizontu 25 let rozhodně nepřeroste. Pravidelný růst můžeme zpočátku podpořit vyvazováním terminálu do kolmé polohy. Naopak při použití v omezeném prostoru je možné bujné výhony zaštipovat, rostlina pak zůstane jen keřovitého růstu.